V Mikronésii se nachází téměř sto umělých ostrůvků a na nich stojí podivné čedičové stavby a záhadné spojovací tunely. Mimo těch se zde našli také kostry velkých obrů. Část staveb se nachází pod vodou. K čemu asi kdysi sloužili? Jsou to památná místa, pozůstatky sídel starodávných obřích králů nebo zbytek díla mimozemšťanů?

V místě se našlo celé sloupořadí vypadající jako podmořská ulice. Našla ho mimo jiné česká expedice nedaleko mikronéského ostrova Pohnpei, který je součástí Federativních států Mikronésie. Další potopené sloupy se našli v moři za ostrůvkem Nan Dowas. V roce 1980 pak soustavu objevů ještě doplnil americký geolog Artur Saxe, který objevil velké množství kamenných sloupů táhnoucích se v přímé linii kamsi daleko do oceánu, kdy ty nejníže položené nebyly nikdy spatřeny.

Velmi zajímavé je, že všechny pokusy o rekonstrukci událostí nezbytných k převozu velkého množství čedičového kamene z okolních ostrovů ztroskotaly. Nejvyšší hmotnost, kterou se podařilo na ostrov přepravit, byla jedna tuna, přičemž nejtežší kameny vážili padesát tun a nejlehčí něco kolem pěti tun.

Na začátku druhé světové války z místa údajně převezli Japonci mnoho lidských kostí o nadměrných velikostech, poukazujícících na obří stvoření, které tu možná kdysi žila, do Hirošimy. Spolu s dopadem atomové bomby jsme však o všechny tyto pozůstatky, byly-li nějaké, nenávratně přišli.

Hodně se také mluvilo o DOmu mrtvých, který měl sloužit jako hrobka platinových rakví obřích králů. I přes všechnu snahu archeologů a geologů však nikdy nebyl objeven.

Domorodý průvodce Walter Ringlen tvrdí, že jeho dědeček viděl na vlastní oči ve 20. letech 20. století podmořské město. Stalo se to tak, že při rybolovu zasáhl harpunou želvu, která ho stáhla pod hladinu, kde pak viděl kamenné domy, ulice a sloupy obrostlé korály. Když se vrátil nemohl mluvit a z očí, uší a nosu mu tekla krev. Zemřel nedlouho poté zřejmě na následky rychlé změny tlaku, i když místní věřili, že to byl důsledek prokletí ruin.