Jen málokdo nikdy neslyšel o tzn. křišťálových lebkách, co už se ale méně ví je, že se ve skutečnosti může jednat o dovedně zkonstruované lži a falešné podvrhy zhotovené v době blízké době současné. Existuje celkem více než 32 různých křišťálových lebek různé kvality a způsobu zpodobnění od těch, které jen lebku vzdáleně připomínají po ty, které jsou její věrnou napadobeninou. Mezi těmi vzdáleně ztvárňujícími motiv lebky patří i takové, které stylem odpovídají tvorbě Aztéků nebo Mayů. Z ostatních pak lze nechat vystoupit zejména dvě, které mají jako jediné pohyblivou spodní čelist a jsou tak jako jediné opravdu věrnou napodobeninou lidské předlohy tohoto motivu.
Lebky byly zkoumány a mnoho z nich se ukázalo býti podvrhem jsouce zhotoveny někdy v 50. letech. Lebka Fredrika Mitchella – Hedgese však stále odolává zpochybnění. Testována byla v roce 1970 společností Hewlett-Packard a ztvárňuje ženskou lebeční kost. Společnost zjistila jen tolik, že lebka je vyrobena z autentického a pravého křemene amerického původu a na dolní čelisti byly nalezeny stopy mechanického zásahu. K dalšímu průzkumu už Hedges nesvolil. Teorie, která dle sdělení Hedgese datuje lebku do doby 3600 let před současností a měla být využívána mayskými veleknězi k esoterickým obětním rituálům, zůstává neověřena. Lebku poté zdědila roku 1959 jeho dcera Anna a po její smrti v roce 2007 její manžel. Ani ti se nechovali v neochotě nechat dál lebku studovat jinak než samotný Hedges.
Pomiňme teď na chvíli původ lebek a zaměřme se na jejich funkci. K čemu vlastně lebky měly sloužit? Podle sdělení některých se jedná o krystalický minipočítač o obrovské kapacitě, další v nich vidí magický nástroj převeliké moci a jiní v nich vidi zosobněné zlo, které může přivést v případě neodborného jednání tomuto světu zkázu. Které z teorií jsou pravdivé a které jsou jen snůškou lží a pověr? Na odpověď na tuto otázku si budeme muset zřejmě ještě nějakou dobu počkat, jelikož zatím nemáme dost přesvědčivých poznatků ani pro jednu z existujících teorií.
Křišťálové lebky jsou obvykle vysoké mezi 10 – 23 cm. Jedna se nachází v londýnském Britském muzeu a jmenuje se Tiffany. Další je v Musée du Quai Branly v Paříži a poslední se nachází v Smithsonian Museum of Natural History. Všechny tři byly nezávisle na sobě zkoumány a všechny tři instituce došly ke stejnému verdiktu: lebky nepochází z dob Mayů a mají novodobý původ.
Jedna kuriozita na závěr: lebku se zkušebně pokusil vyrobit český umělec, který pracuje s křišťálovým sklem. Tento materiál je odolnější a při tvorbě se tak snadno neláme jako krystalický křišťál. Autor ho využil, protože má obdobné vlastnosti jako krystalický křišťál a také proto, že křišťál potřebné velikosti nebyl ve formě krystalu k dispozici. Poté, co zhotovil křišťálové housle se umělec pustil do křišťálové lebky. A výsledek? Nu, posuďte sami. Níže jsme pro Vás připravili ukázku, jak se takové dílo vydařilo.
Ačkoliv se zhotovení křišťálové lebky nezdá být takovým oříškem, než se původně jevilo, stále se nad nimi vznáší aerola záhadnosti a tajemna a kdoví, možná je to tak lepší, vždyť život bez tajemna by ztratil všechno kouzlo.