Category: záhady

Mystický Nan Madol

zdroj: Wikipedia Commons

V Mikronésii se nachází téměř sto umělých ostrůvků a na nich stojí podivné čedičové stavby a záhadné spojovací tunely. Mimo těch se zde našli také kostry velkých obrů. Část staveb se nachází pod vodou. K čemu asi kdysi sloužili? Jsou to památná místa, pozůstatky sídel starodávných obřích králů nebo zbytek díla mimozemšťanů?

V místě se našlo celé sloupořadí vypadající jako podmořská ulice. Našla ho mimo jiné česká expedice nedaleko mikronéského ostrova Pohnpei, který je součástí Federativních států Mikronésie. Další potopené sloupy se našli v moři za ostrůvkem Nan Dowas. V roce 1980 pak soustavu objevů ještě doplnil americký geolog Artur Saxe, který objevil velké množství kamenných sloupů táhnoucích se v přímé linii kamsi daleko do oceánu, kdy ty nejníže položené nebyly nikdy spatřeny.

Velmi zajímavé je, že všechny pokusy o rekonstrukci událostí nezbytných k převozu velkého množství čedičového kamene z okolních ostrovů ztroskotaly. Nejvyšší hmotnost, kterou se podařilo na ostrov přepravit, byla jedna tuna, přičemž nejtežší kameny vážili padesát tun a nejlehčí něco kolem pěti tun.

Na začátku druhé světové války z místa údajně převezli Japonci mnoho lidských kostí o nadměrných velikostech, poukazujícících na obří stvoření, které tu možná kdysi žila, do Hirošimy. Spolu s dopadem atomové bomby jsme však o všechny tyto pozůstatky, byly-li nějaké, nenávratně přišli.

Hodně se také mluvilo o DOmu mrtvých, který měl sloužit jako hrobka platinových rakví obřích králů. I přes všechnu snahu archeologů a geologů však nikdy nebyl objeven.

Domorodý průvodce Walter Ringlen tvrdí, že jeho dědeček viděl na vlastní oči ve 20. letech 20. století podmořské město. Stalo se to tak, že při rybolovu zasáhl harpunou želvu, která ho stáhla pod hladinu, kde pak viděl kamenné domy, ulice a sloupy obrostlé korály. Když se vrátil nemohl mluvit a z očí, uší a nosu mu tekla krev. Zemřel nedlouho poté zřejmě na následky rychlé změny tlaku, i když místní věřili, že to byl důsledek prokletí ruin.

Nikola Tesla – velký vynálezce

zdroj: Wikipedia Commons

Srb, který se narodil na území dnešního Chorvatska 10. července 1856, přišel za svůj život s mnohými vynálezy. Vytvořil tak např. elektrický generátor na výrobu třífázového elektrického proudu, vysokonapěťový transformátor, žárovku plněnou fosforem, ale také mnoho diskutabilních vynálezů, o kterých se spíše jen mluví, ale jejich existenci zatím nelze potvrdit. Byly tím např. bezdrátový přenos energie, elektroautomobil a jiné.

V roce 1873 Tesla onemocněl cholerou, a tak jeho vynálezy vůbec nemusely spatřit světlo světa. Naštěstí se z ní o 9 měsíců déle úspěšně vyléčil a jeho dalším životním zkušenostem tak nic nebránilo. V roce 1975 se nechal zapsat na rakouskou polytechniku ve Štýrském Hradci. Zpočátku nadaný student nakonec školu vůbec nedokončil, protože propadl hazardu a prohrál školné na poslední semestr. Po smrti svého otce v roce 1880 pokračoval Tesla ve studiu na pražské Karlo – Ferdinandově univerzitě, ale po pouhém jednom semstru Prahu zase opustil.

Od roku 1882 pracuje pro kontinentální pobočku Edisonovy společnosti a o dva roky později míří do hlavní centrály společnosti. S Edisonem se ale nepohodne a tak odchází a zakládá vlastní společnost Tesla Electric Light & Manufacturing, a to roku 1886. Investoři, kteří mu pomohli firmu založit, však jeho záměrům mnoho nevěřili, a tak se Tesla octl na ulici a živil se dva roky jako kopáč za dva dolary na den.

Od poloviny října 1887 do konce roku 1888 nahlásil devět patentů na svůj systém s motory, transformátory a generátory. Uzavírá smlouvu se společností Westinghouse, se kterou se později opět názorově rozchází a tak se svazku odchází.

ROku 1891 se stává americkým občanem. Nikola Tesla obohatil svět o mnoho vynálezů a mnoho jich zřejmě zůstává v trezorech americké vlády, která všechny jeho materiály a podklady zkonfiskovala po jeho smrti 7. ledna 1943 v pokoji 3327 hotelu New Yorker na selhání srdce.

Záhada čínských pyramid

čínské pyramidy
zdroj: Wikipedia Commons

Více než stovka pyramid se nachází v Čínské lidové republice. Obsahují něco zvláštního, co nepochází z našeho světa? Proč se o nich více nemluví? Má to na svědomí snad bojkot ze strany čínské vlády?

V roce 1945 přelétává nad pohořím Čchin-lin-g-šan vojenský letoun s cílem zmapovat pohyb nepřátelských japonských vojenských jednotek. Z běžného průzkumného letu se stane něco vyjímečného poté, co spatří obrovskou bílou pyramidu, která ani není zakreslena na mapách. Nejvíce ho pak zaujal její vrchol, který byl vytvořen z nějakého kusu ušlechtilého kamene.

Tento pilot však nebyl zdaleka jediný, který v Číně pyramidy spatřil. Již v roce 1912 spatřili a vyfotografovali odhadem 300 metrů na výšku s délkou základny 480 metrů dva cizinci – Fred Meyer Schroder a Oscar Maman.

Ačkoliv jedinců, kteří přinášejí svá svědectví a fotografie, svět o pyramidách v Číně zatím mlčí. Uvidíme, zda se něco změní časem nebo bude stále diskuze o čínských pyramidách tabu.

Záhada soch moai na Velikonočním ostrově

Moai
zdroj: Wikipedia Commons

Jen málokdo ještě neslyšel o obrovckých sochách na Velikonočním ostrově, o čem se ale stále živě diskutuje je, jak tyto sochy vznikly a jak byly umístěny na svá současná působiště. Teorií vzniklo více, ale jen dvě se ukázaly jako prakticky proveditelné. Jedna spočívá v naklápění soch na bok s pomocí trojúhelníkovitého nádstavce, což sochu rozhýbe a ona tak dělá jednotlivé kroky. Druhou variantou bylo posouvání po polenech z tvrdého dřeva. Obě teorie mají však svá ale. V prvním případě by na sochách muselo dojít k obrusu jejich boků, což sochy nemají. V druhém je třeba použít tvrdého dřeva, které na ostrově ani v blízkém okolí neroste.

Existuje také teorie, že sochy byly na místo přeneseny magickou mocí tehdejších obyvatel a že se tak sochy moai dostali na svá místa sami. Tuto jedinou teorii znají místní domorodci dodnes. Zvláštní je, k jakému účelu vlastně sochy sloužili. Všechny jsou nasměrovány směrem do vnitrozemí, takže variantu ochrany a zastrašení potenciálního agresora z moře můžeme zavrhnout. Existuje teorie, že tímto způsobem chtěli uctít své bohy nebo vládce.

Na Velikonočním ostrově ještě existují skrýše. Jsou to vstupní roury, které jsou sotva na šířku obyčejně urostlého muže, takže dostat se dovnitř dá jen s rukama nad hlavou a uvnitř jsou pak vyhloubené jeskyně užitečné k dlouhodobému přebývání. Za jakých časů a k jakému účelu však byly zhotoveny, to je prozatím záhadou.

Také tu bylo objeveno písmo, které zatím nikdo nedokázal rozluštit. Jmenuje se kohau rongo rongo. Bylo vyryto do dřevěných desek žraločím zubem a do dnešních dnů se zachovalo jen pár kusů. I když se mnoho badatelů snažilo ho rozluštit, jednalo se jen o marné pokusy.

Hrad Houska a tajemné odpadní potrubí

hrad Houska
zdroj: Wikipedia Commons

Na hradu Houska si loni v létě odskočila jedna z hradních průvodkyň na toaletu a co čert nechtěl, jedna z bankovek, které měla zrovna u sebe, vypadla do záchoda zrovna při splachování. Zkoušela ji vyplavit alespoň do septiku, ale přestože spláchla záchod hektolitry vody, pětitisícovku už nenalezla. Voda tedy musela odtékat ještě jinam než do hlavního septiku.

Badatelé navštívili hrad s profesionální technikou pro průzkum celého odpadního potrubí. Naneštěstí jim to nebylo moc platné, protože ačkoliv některé vedení objevili, vedlo do hlavního septiku, a to které se zdálo, že tam nevede, se jim nepodařilo donalézt kam tedy vlastně vede. Součástí hradu byla také gotická kaple sv. Michala, která je nejstarší částí hradu vůbec.

Filipínští léčitelé – zázrak nebo dobře sehrané divadlo?

zdroj: Wikipedia Commons

Samotné léčení probíhá v těchto fázích:

  • léčitel aktivizuje své ruce a přikládá je k břichu pacienta
  • noří se dovnitř břicha, objevuje se krev
  • vyjímá zhutnělé negativní energie materializované do formy tkáně
  • znovu Vás uzavírá, obvykle se to obejde bez jizev

Je to celé pravdivé nebo nám jen nějací lidé věší bulíky na nos?

Jsou tu zajisté různé skupiny lidí, jako je tomu všude. Našli se léčitelé, u kterých po testu bylo zjištěno, že krev i tkáň pochází z kuřete, u jiných tomu může být jinak. Faktem je, že mnoho lidí se po zákroku filipínských léčitelů zázračně uzdravilo. Jedni to pak přisuzují placebo efektu, jiní síle víry, další věří v jasný zásah Boží, který se odehrál díky léčiteli, který se ve chvíli léčení plně otvírá Duchu Svatému a ten skrze něj pak provede příslušný zákrok, který způsobí zázračné vyléčení pacienta.

Ať je to tak nebo tak pravdou je, že se takto vyléčilo opravdu mnoho lidí, takže není od věci se v případě potřeby svěřit se svým zdravotním problémem filipínskému léčiteli. Stačí si jen dobře vybrat a už jen tím, že se o uzdravení pokoušíte v sobě nastartujete samotnou léčbu, protože samotná léčba začíná vždy naším rozhodnutím se uzdravit.

Avebury – tajemné místo

avebury
zdroj: english-heritage.org.uk

Staré mystické místo, které není tak známé a slavné jako Stonehenge, ale zajisté si také zaslouží naši pozornost. Kamenny kruh, který nemá svou rozsáhlostí v Evropě obdoby, začal vznikat před několika tisíci let asi 150 km od Londýna. Mnoho turistů toto místo vyhledává pro jeho unikátní energii, kterou celé místo vyzařuje.

Jak vlastně celé místo vzniklo?

Kolem roku 3300 př. n. l. stavitelé vyhloubili hluboký kruhový příkop jako základ celého budoucího monumentu. Příkop je široký 5 metrů a je hluboký 7 až 10 metrů. V průměru má asi 420 metrů. Nad tímto příkopem ještě navršili 6 metrů vysoký násep. Vedle Avebury je STonehenge směšně malé. Vešlo by se totiž do jeho plochy téměř osmnáctkrát!

Na vnější straně bylo vztyčeno 98 kamenů, které byly zhotoveny ze sarsenu, což je tentýž křemenitý pískovec, který byl použit i ke stavbě Stonehenge. Kameny, které vážily kolem 40 tun každý, byly uspořádány do kruhu a každý se tyčil až do výšky 4,2 metrů. Uvnitř kruhu byly pak dva menší a několik samostatných monolitů.

K čemu stavba sloužila se můžeme dnes už jen domnívat, ale mimo hlavní části obsahuje památka ještě dvě cesty, které k ní vedou. Jedna zleva Beckhampton Road a doprava West Kenneth Avenue, která vede až ke svatyni, což byla přibližně dvacetimetrová kruhová stavba, kolem které byl kruh o průměru cca 40 metrů z asi čtyřiceti kamenných sloupů.

Z českých pověstí – O Petrových kamenech

zdroj: Wikipedia Commons

V národní přírodní rezervaci Praděd se nachází sedm metrů vysoká skalní hradba. Petr byl udatný kovář, který se tu skrýval se svou dívkou před jejím krutým otcem. Údajně se mu zde zjevil duch hor Praděd a daroval mu kladivo, jímž pak Petr dobýval rudu.

Někteří z místa cítí pozitivní jiní negativní energii. Za dob inkvizice byla oblast považována za místa sletů čarodějnic, tzn. sabatů.

Z českých pověstí – O tajuplném jezeru

Černé jezero; zdroj: Wikipedia Commons

Nejhlubší a největší šumavské jezero je dle mnoha zvěstí dokonce bezedné, proto je v něm voda docela černá. Vypráví se, že přesvědčit se o tom chtěli tři mladí junáci, a tak vzali vor a zatížili ho těžkým balvanem. Lanem pak spustili vor do vody, ale dna ne a ne dosáhnout. V tom se hladina jezera rozbouřila a ozval se hrůzný hlas: „Kde je mé dno vím jen já sám, vás tu ale hned utopím.“ Celí polekaní mládenci se jen stěží dostali na břeh a od těch dob se už jezeru vyhýbali.

Z českých pověstí – O zřícenině hradu Košťálov

zdroj: Wikipedia Commons

K hradu zbudovaném na jednom kopci v Českém středohoří se váže pověst o pokladu, který střeží krvelačný pes. Poklad se tu zjevuje vždy jednou do roka na Květnou neděli, ale pokaždé ho bedlivě střeží nebezpečné zvíře – velký černý pes s ohnivýma očima. Již mnoho lidí jej prý vidělo, ale všichni do jednoho zbaběle prchli. Dále se traduje, že hrad je propojen podzemní chodbou s Hazmburkem a může tak sloužit jako úniková cesta v případě ohrožení.