Pan Mareš se o brouky zajímal již jako malý kluk. Četl si o nich také jednou ve Verneovce Patnáctiletý kapitán. Ačkoliv mnoho detailů nesedělo, hmyz, konkrétně Manticora, se zde objevuje v pravé poledne a leze hlavnímu hrdinovi po nose, což by při jeho velikosti 7 cm bylo ztěží možné. Navíc vylézá zásadně v šeru nebo v noci za období dešťů. Nic z toho ale nezabránilo Jaroslavu Marešovi, aby se o tato stvoření více zajímal a vyrazil za nimi nespočetně krát na výpravu do Afriky. Zde také objevil díky šťastné náhodě druh Manticora imperialis.
Stalo se to tak: Jeho přítel měl kamaráda, který se pohyboval po Africe se svou lovečskou společností. Dostal od něj sklenici, aby mu do ní sbíral brouky. Tak mu tam naházel co jen našel a mezi nimi byl i brouk s rošlápnutými krovkami od slona, a to byl právě onen nový druh. Později se mu podařilo vypátrat lokalitu, ve které se brouk nalézá, i když se to nezdařilo napoprvé. Později ještě pan Mareš objevil další druh Manticora holubi, kterou pojmenoval po slavném českém cestovateli Dr. Emilu Holubovi.
Mezi jeho největší úlovky patří 14 cm velcí jihoameričtí tesaříci a čtyři největší brouci světa cca 16 cm velcí Titanus giganteus.