Dvě lahvičky s duchy byly draženy na aukci. Výherce společnost podnikající v prodeji elektronických cigaret ještě nezná přesné využití zakoupených duchů. Zaplatila však 1500 dolarů.
Duch v láhvi
Author: sefredaktor
Ufo – základna v Dulce
Podle Thomase Castella se v Novém Mexiku v Dulce nachází tajná základna mimozemských technologií a ras. Komplex má celkem 7 pater a je celý umístění v podzemí. T. Castello jej popsal v roce 1987. V průběhu svého dřívějšího pobytu na základně se potkával se čtyřmi rasami mimozemšťanů:
- malými Šedými ze Zeta Reticulum (s výškou 1,3 m)
- Šedými z Bellatrix v Orionu (1,2 m)
- vysokými Šedými z Rigelu z Orionu (2,3 m)
- Reptiliáni ze Země a ze systému Draco v Orionu (2 – 2,6 m)
V prvním patru podzemní budovy se nachází parkoviště, garáže a údržba. V druhém pak garáže a depa pro vlaky, spojující téměř všechny podzemní základny. Ve třetím podlaží lze objevit ubytovací kapacity a služby pro dělníky a testovací subjekty. Čtvrté slouží pro výzkum mozku, aury a bioplazmatického těla. Páté patro je zaplněno ubytovacími ubikacemi pro „Šedé“ a „Reptoidy“. Podlaží šesté je „Halou nočních můr“. Zde se provádí klonování a genetické experimenty na lidech, zvířatech a mimozemšťanech. V patře sedmém narazíme na tisíce lidi v klecích, pozůstatky lidské směsice a embrya humanoidů ukrytá v chladících nádobách, nádrže s humanoidy a mnoho dalšího.
Základen existuje větší množství a mnoho z nich ani není obecně známých nebo se o jejich existenci jen spekuluje.
Zlatý důl opředený tajemstvím
Jacob Waltz, Němec, přezdívaný „Dutchman“ (Holanďan), což je zkomolenina z „Deutsch – man“, dorazil roku 1876 do okolí pohoří Superstition Montains v americkém státě Arizona. Na rozdíl od mnoha jiných zlatokopů, kteří našli v pohoří Superstition Montains s trochou štěstí své zlaté doly, Jacob byl vystudovaný geolog, což mu dávalo větší šanci na úspěch. Údajně v horách objevil obrovský zlatý důl, ze kterého by i 10 můžů, kteří by ho nalezli, byly milionáři, jak sám prohlásil na smrtelné posteli. Také se zmínil o tom, že kutáním zlata jen promrhal celý svůj život a neměl z toho žádnou radost.
Mnoho jedinců se pokusilo důl Jacoba Waltze objevit. Přinášelo to všem ale jenom utrpení a důl stejně nikdo neobjevil. Jeden z hledačů pokladu Rhinehart Petrasch si po letech neúspěšného hledání, kdy přišel o veškerý svůj majetek, prohnal kulku hlavou.
Tajemný poklad ukrytý v horách Superstition Montains stále čeká na své objevení, ale radost nikomu asi stejně nepřinese.
Tajuplný svět brouků Jaroslava Mareše
Pan Mareš se o brouky zajímal již jako malý kluk. Četl si o nich také jednou ve Verneovce Patnáctiletý kapitán. Ačkoliv mnoho detailů nesedělo, hmyz, konkrétně Manticora, se zde objevuje v pravé poledne a leze hlavnímu hrdinovi po nose, což by při jeho velikosti 7 cm bylo ztěží možné. Navíc vylézá zásadně v šeru nebo v noci za období dešťů. Nic z toho ale nezabránilo Jaroslavu Marešovi, aby se o tato stvoření více zajímal a vyrazil za nimi nespočetně krát na výpravu do Afriky. Zde také objevil díky šťastné náhodě druh Manticora imperialis.
Stalo se to tak: Jeho přítel měl kamaráda, který se pohyboval po Africe se svou lovečskou společností. Dostal od něj sklenici, aby mu do ní sbíral brouky. Tak mu tam naházel co jen našel a mezi nimi byl i brouk s rošlápnutými krovkami od slona, a to byl právě onen nový druh. Později se mu podařilo vypátrat lokalitu, ve které se brouk nalézá, i když se to nezdařilo napoprvé. Později ještě pan Mareš objevil další druh Manticora holubi, kterou pojmenoval po slavném českém cestovateli Dr. Emilu Holubovi.
Mezi jeho největší úlovky patří 14 cm velcí jihoameričtí tesaříci a čtyři největší brouci světa cca 16 cm velcí Titanus giganteus.
Smaragdová deska – velký artefakt nebo prázdný podvrh?
Mnoho se napsalo o tzn. smaragdové desce. Lidé se předhánějí ve výkladech, ale je to skutečně něco, co by mělo přitáhnout naši pozornost?
Ano, je faktem, že originální artefakt je ztracen a tak nám zbývají ke studiu pouze různě dokonalé opisy z různých jazyků. Existuje verze v řečtině, latině, egyptská i arabská, kterou si však zvolit? Jelikož se odchylky od textu ve skutečnosti nevyskytují v takové míře, lze bez potíží pracovat s následujícím nejznámějším překladem:
- Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci.
- A jako všechny věci byly učiněny z jediného, za prostředkování jediného, tak všechny věci zrodily se z této jediné věci přizpůsobením.
- Slunce jest jeho otcem, měsíc jest jeho matkou, vítr nosil jej ve svých útrobách, země jest jeho živitelkou.
- On jest otcem universálního telesmatu celého světa.
- Jeho síla jest celá, když byla proměněna v zemi.
- Oddělíš zemi od ohně, jemné od hrubého, opatrně a nanejvýš moudře.
- On vystupuje od země k nebi a zase znova sestupuje z nebe na zemi a přijímá sílu věcí hořeních i doleních.
- Takto budeš míti slávu celého vesmíru; veškerá temnota prchne před tebou.
- Tu sídlí síla, ze všech sil nejmocnější, která překoná každou jemnou věc a pronikne každou věc pevnou.
- Takto stvořen byl vesmír.
- Odtud vzejdou přizpůsobení podivuhodná, jichž způsob jest zde.
- Proto jsem byl nazván Hermes Trismegistos, maje tři části filosofie celého vesmíru.
- Co jsem pověděl o magisteriu slunce, jest úplné.
Mnoho humbuku pro nic
Deska obsahuje stručný návod, jak proměnit vlastní bytost v boha, ale je to jen bůh s malým b. Egypťani tento stav znázorňují ptačí hlavou. Lze se k tomu dopracovat sexuální alchymií, kdy se zadržuje sperma, tedy jedná se o sexuální styk bez ejakulace a síla orgasmu prochází středem páteře (kanálem Šušumna) do čelní čakry a nakonec až do čakry temene hlavy. Tak se dosahuje pochopení, ale je to stále jen pochopení základní školy. Návodů jak na to obsahuje mnoho taoistických článků a děl.
Někdy příště si povíme o střední škole.
Mnohem výše než je status boha je stav oravého lidského člověčenství. Tady už začíná mystika. Platí, že pták je vysoko (bůh Slunce), člověk je výš a Bůh (nejvyšší stav jednoty s divutvornou nicotou, z judaismu viz. stav sjednoceni s nebem v AIN) je všude.
Mystický Nan Madol
V Mikronésii se nachází téměř sto umělých ostrůvků a na nich stojí podivné čedičové stavby a záhadné spojovací tunely. Mimo těch se zde našli také kostry velkých obrů. Část staveb se nachází pod vodou. K čemu asi kdysi sloužili? Jsou to památná místa, pozůstatky sídel starodávných obřích králů nebo zbytek díla mimozemšťanů?
V místě se našlo celé sloupořadí vypadající jako podmořská ulice. Našla ho mimo jiné česká expedice nedaleko mikronéského ostrova Pohnpei, který je součástí Federativních států Mikronésie. Další potopené sloupy se našli v moři za ostrůvkem Nan Dowas. V roce 1980 pak soustavu objevů ještě doplnil americký geolog Artur Saxe, který objevil velké množství kamenných sloupů táhnoucích se v přímé linii kamsi daleko do oceánu, kdy ty nejníže položené nebyly nikdy spatřeny.
Velmi zajímavé je, že všechny pokusy o rekonstrukci událostí nezbytných k převozu velkého množství čedičového kamene z okolních ostrovů ztroskotaly. Nejvyšší hmotnost, kterou se podařilo na ostrov přepravit, byla jedna tuna, přičemž nejtežší kameny vážili padesát tun a nejlehčí něco kolem pěti tun.
Na začátku druhé světové války z místa údajně převezli Japonci mnoho lidských kostí o nadměrných velikostech, poukazujícících na obří stvoření, které tu možná kdysi žila, do Hirošimy. Spolu s dopadem atomové bomby jsme však o všechny tyto pozůstatky, byly-li nějaké, nenávratně přišli.
Hodně se také mluvilo o DOmu mrtvých, který měl sloužit jako hrobka platinových rakví obřích králů. I přes všechnu snahu archeologů a geologů však nikdy nebyl objeven.
Domorodý průvodce Walter Ringlen tvrdí, že jeho dědeček viděl na vlastní oči ve 20. letech 20. století podmořské město. Stalo se to tak, že při rybolovu zasáhl harpunou želvu, která ho stáhla pod hladinu, kde pak viděl kamenné domy, ulice a sloupy obrostlé korály. Když se vrátil nemohl mluvit a z očí, uší a nosu mu tekla krev. Zemřel nedlouho poté zřejmě na následky rychlé změny tlaku, i když místní věřili, že to byl důsledek prokletí ruin.
Nikola Tesla – velký vynálezce
Srb, který se narodil na území dnešního Chorvatska 10. července 1856, přišel za svůj život s mnohými vynálezy. Vytvořil tak např. elektrický generátor na výrobu třífázového elektrického proudu, vysokonapěťový transformátor, žárovku plněnou fosforem, ale také mnoho diskutabilních vynálezů, o kterých se spíše jen mluví, ale jejich existenci zatím nelze potvrdit. Byly tím např. bezdrátový přenos energie, elektroautomobil a jiné.
V roce 1873 Tesla onemocněl cholerou, a tak jeho vynálezy vůbec nemusely spatřit světlo světa. Naštěstí se z ní o 9 měsíců déle úspěšně vyléčil a jeho dalším životním zkušenostem tak nic nebránilo. V roce 1975 se nechal zapsat na rakouskou polytechniku ve Štýrském Hradci. Zpočátku nadaný student nakonec školu vůbec nedokončil, protože propadl hazardu a prohrál školné na poslední semestr. Po smrti svého otce v roce 1880 pokračoval Tesla ve studiu na pražské Karlo – Ferdinandově univerzitě, ale po pouhém jednom semstru Prahu zase opustil.
Od roku 1882 pracuje pro kontinentální pobočku Edisonovy společnosti a o dva roky později míří do hlavní centrály společnosti. S Edisonem se ale nepohodne a tak odchází a zakládá vlastní společnost Tesla Electric Light & Manufacturing, a to roku 1886. Investoři, kteří mu pomohli firmu založit, však jeho záměrům mnoho nevěřili, a tak se Tesla octl na ulici a živil se dva roky jako kopáč za dva dolary na den.
Od poloviny října 1887 do konce roku 1888 nahlásil devět patentů na svůj systém s motory, transformátory a generátory. Uzavírá smlouvu se společností Westinghouse, se kterou se později opět názorově rozchází a tak se svazku odchází.
ROku 1891 se stává americkým občanem. Nikola Tesla obohatil svět o mnoho vynálezů a mnoho jich zřejmě zůstává v trezorech americké vlády, která všechny jeho materiály a podklady zkonfiskovala po jeho smrti 7. ledna 1943 v pokoji 3327 hotelu New Yorker na selhání srdce.
Záhada čínských pyramid
Více než stovka pyramid se nachází v Čínské lidové republice. Obsahují něco zvláštního, co nepochází z našeho světa? Proč se o nich více nemluví? Má to na svědomí snad bojkot ze strany čínské vlády?
V roce 1945 přelétává nad pohořím Čchin-lin-g-šan vojenský letoun s cílem zmapovat pohyb nepřátelských japonských vojenských jednotek. Z běžného průzkumného letu se stane něco vyjímečného poté, co spatří obrovskou bílou pyramidu, která ani není zakreslena na mapách. Nejvíce ho pak zaujal její vrchol, který byl vytvořen z nějakého kusu ušlechtilého kamene.
Tento pilot však nebyl zdaleka jediný, který v Číně pyramidy spatřil. Již v roce 1912 spatřili a vyfotografovali odhadem 300 metrů na výšku s délkou základny 480 metrů dva cizinci – Fred Meyer Schroder a Oscar Maman.
Ačkoliv jedinců, kteří přinášejí svá svědectví a fotografie, svět o pyramidách v Číně zatím mlčí. Uvidíme, zda se něco změní časem nebo bude stále diskuze o čínských pyramidách tabu.
Véo – noční opancéřovaný přízrak
Na ostrově Rindja (Rinca) v Indonésii se mluví o tajemném nočním tvoru dorůstající délky až 3 metry, kterého lze vyjímečně spatřit v hustém mangrovníkovém podrostu, jak vybírá termitiště nebo mraveniště. Patří do čeledi luskounů, z nichž největší potvrzený objev se jmenuje Luskoun velký, má 160 cm na délku a váží až 35 kg a patří mezi největšího potvrzeného zástupce této čeledi. O Véovi se tedy zatím jen vedou diskuze, ale jeho přítomnost na ostrově není ani potvrzena ani vyvrácena.
Na ostrov zavítala také skupina odborníků v čele s Ladislavem Herzigem majících za cíl přítomnost Véa ověřit. Podařilo se jim s průvodci projít středem ostrova, kudy vede cesta, ale bylo tomu tak za dne, a tak se nelze divit, že k žádnému převratnému objevu nedošlo. Véo dává přednost hustým porostům a je typický noční lovec, takže ve dne ho lze spatřit jen velmi vyjímečně.
Luskouni mají tělo pokryté hutnými šupinami, kterými nepronikne ani trní a jsou ostré jako žiletky. Občas stojí na zadních opíraje se přitom o dlouhý ocas, jsou to samotáři a žijí v některých oblastech Afriky, Střední a Jižní AMeriky a Asie. Ačkoliv se jedná o ohrožený druh chráněný Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, jsou vyhledávanou pochutinou na talířích gurmánů.
Přítomnost Véa jakožto čeledi z rodu luskounů, která vznikla před několika desítkami miliónů let, zůstává zatím obklopena aerolou tajemna a není tudíž zřejmé, zda je skutečný nebo se jedná jen o báchorku, kterou oživili místní domorodci.
Záhada soch moai na Velikonočním ostrově
Jen málokdo ještě neslyšel o obrovckých sochách na Velikonočním ostrově, o čem se ale stále živě diskutuje je, jak tyto sochy vznikly a jak byly umístěny na svá současná působiště. Teorií vzniklo více, ale jen dvě se ukázaly jako prakticky proveditelné. Jedna spočívá v naklápění soch na bok s pomocí trojúhelníkovitého nádstavce, což sochu rozhýbe a ona tak dělá jednotlivé kroky. Druhou variantou bylo posouvání po polenech z tvrdého dřeva. Obě teorie mají však svá ale. V prvním případě by na sochách muselo dojít k obrusu jejich boků, což sochy nemají. V druhém je třeba použít tvrdého dřeva, které na ostrově ani v blízkém okolí neroste.
Existuje také teorie, že sochy byly na místo přeneseny magickou mocí tehdejších obyvatel a že se tak sochy moai dostali na svá místa sami. Tuto jedinou teorii znají místní domorodci dodnes. Zvláštní je, k jakému účelu vlastně sochy sloužili. Všechny jsou nasměrovány směrem do vnitrozemí, takže variantu ochrany a zastrašení potenciálního agresora z moře můžeme zavrhnout. Existuje teorie, že tímto způsobem chtěli uctít své bohy nebo vládce.
Na Velikonočním ostrově ještě existují skrýše. Jsou to vstupní roury, které jsou sotva na šířku obyčejně urostlého muže, takže dostat se dovnitř dá jen s rukama nad hlavou a uvnitř jsou pak vyhloubené jeskyně užitečné k dlouhodobému přebývání. Za jakých časů a k jakému účelu však byly zhotoveny, to je prozatím záhadou.
Také tu bylo objeveno písmo, které zatím nikdo nedokázal rozluštit. Jmenuje se kohau rongo rongo. Bylo vyryto do dřevěných desek žraločím zubem a do dnešních dnů se zachovalo jen pár kusů. I když se mnoho badatelů snažilo ho rozluštit, jednalo se jen o marné pokusy.