O tzn. Kurupuri píše A. C. Doyl ve své knize Ztracený svět. Je to záhadný duch lesů, který se pohybuje v blízkosti stolové hory stejného jména nebo přímo v této oblasti. Zajímavé je, že ačkoli Kurupuri je jen smýšlený název hory, autor článku Jaroslav Mareš dokázal objevit její reálnou předlohu v hustém amazonském pralese. Její název nese jméno Kurupira.

Autor se dále rozepisuje

Přestože jsme si najali skupinku indiánů jakožto průvodce a nosiče zavazadel, jakmile jsme se společně dostali ke stolové hoře, razantně odmítají pokračovat v cestě s naší expedicí. Jednoduše říkají, že ke stolové hoře nás dovedli a tím jejich povinnosti končí a vrací se zpět.

Je to na nás

Sir A. C. Doyl psal také o dinosaurech, kteří přežívají na oné stolové hoře, o zvláštních rostlinách a dalších unikátnostech, které zaujmou mysl čtenáře. Ačkoliv jsme přenocovali pod stolovou horou, nic zvláštního se nestalo. Druhý den jsme pokračovali dál. Začal nás ze zvědavosti sledovat levhartí pár. O nic jiného jim nešlo, jelikož lidi tyto šelmy loví jen velice vyjímečně. Každý tygr, levhart či gepard loví jen to, na co je zvyklý, a to jsou nejčastěji gazely, zebry a jiní býložravci.

V druhé polovině osmdesátých let se usadili ve vzdálenějším okolí Kurupiry zlatokopové. Založili tu několik táborů. Silně narušili životní prostředí a otrávili vodní toky rtutí. Samotná stolová hora Kurupira ale zůstala zachována, až tam totiž nikdo nepronikl.

– autorem zdrojového článku je Jaroslav Mareš